V dnešní uspěchané době, mnoho lidí hledá způsob jak meditovat, ale meditace Vipassana jde mnohem dále.
Je to meditační technika, která se učí v meditačních centrech podle S.N.Goenka po celém světě zdarma. Mně osobně dost změnila život a je to celkem běžná praxe pro mnohé, kdo Vipassanu absolvovali.
Přečtěte si osobní zkušenost s Vipassanou.
“Vipassana znamená vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Je to jedna z nejstarších indických meditačních technik. Byla vyučována v Indii před více než 2500 lety jako univerzální prostředek k osvobození se od všech lidských utrpení, jako umění žít.” (zdroj)
Vipassana je pro všechny
Samotná technika ve mně vyvolává velkou úctu a respekt. Je to velmi čistá metoda. Nejedná se o žádnou sektu ani náboženství. Nepotřebujete žádnou předchozí zkušenost s meditováním ( i když předchozí zkušenost vám to může trochu “ulehčit”). Sama jsem na kurzech potkala pekaře, psychology, spisovatele, účetní, IT techniky, prodavačky. Je to pro jakýkoliv věk nebo národnost. Každý fyzicky zdatný člověk je schopen Vipassany.
Kde se učí Vipassana?
Meditace Vipassana se učí na 10-ti denních kurzech, které se organizují po celém světě v meditačních Vipassana centrech. Vipassanu mohou provádět jen absolventi, kteří ukončili 10-ti denní kurz, proto není možné se naučit Vipassanu z Youtube nebo tím, že si o ní přečtete.
Proč právě meditace Vipassana?
Protože Vipassana má odpovědi na všechny otázky. Protože jsem vyzkoušela mnoho alternativních metod, meditací a různých technik, cvičení a se znalostí Vipassany člověk nepotřebuje nic dalšího. Protože Vipassana je čistá pravda a ještě podložena vědou. Protože meditace Vipassana vás učí jak vyčistit mysl do hloubky.
Jak se přihlásit?
Je nutné se přihlásit na kurz dost s předstihem, protože technika je tolik uznávaná a populární po celém světě, že kurzy jsou rychle rozebrány a neustále obsazeny. Budete vyplňovat registrační formulář, který je nutný pro vstup. Po přihlášení vám bude potvrzeno přijetí a budete muset znovu ještě potvrdit účast těsně před příjezdem (pro zájemce pod čarou). Čtěte veškeré pokyny, Vipassana má přísný řád a organizaci, je potřeba vše dodržovat. Dává to smysl.
Přehled kurzů ve světě – organizují se kurzy také pro děti a mládež, vězně nebo manažery (řídící pracovníky).
Je to nezapomenutelná zkušenost, která vás vrací ke svým hodnotám, léčí, ale není to terapie. Sejme vám kámen ze zad, o kterém jste ani nevěděli. Je to technika jejíž pozitiva zasahují do všech oblastí vašeho života.
Pokud máte více otázek o průběhu kurzů Vipassany, můžete najít více odpovědí zde, ale nejlepší je vlastní zkušenost.
Osobní zkušenost
Vždycky, když se někde rozpovídám o Vipassaně, najednou to začne vyskakovat ze všech stran, většinou se najde někdo, kdo ji zná či absolvoval. Sama se divím kolik lidí už Vipassanu absolvovalo. Vždy mě to pobaví a vrátí zpět.
Poprvé jsem o Vipassaně slyšela při mém cestování po Novém Zélandu. Bylo to mezi cestovateli oblíbené téma. Přesto já k tomu měla jakýsi velký respekt a necítila jsem, že je to něco pro mě. Až po letech, když už jsem žila v Katalánsku, na jedné party jsem potkala kamaráda z Polska. Začlo to rozhovory o cestách a ani nevím jak, skončili jsme u Vipassany. Jeho řeč mě natolik inspirovala, že jsem dostala zájem jít konečně do toho. Do pár měsíců jsem byla přihlášena na kurzu.
10denní kurz
Byla jsem trochu nervózní. Neuměla jsem si představit, že to vydržím tak dlouho. 10 dní. Do té doby jsem meditovala tak maximálně 10 minut a ještě kdo ví, jestli to bylo vůbec meditování. Slyšela jsem, že tady se nemluví a u meditování se nepohybuje. To si teda vůbec neumím představit. Co když se budu muset poškrábat na nose? Řád tady vypadá příšně, ale všechno má své důvody a vypadá to fér. Navíc všichni jsou moc hodní a milí. Je to skvěle organizované, nechce se mi věřit, že jsou tu všichni dobrovolníci.
Při příjezdu vyplňuju a odevzdávám formulář, beru si uvítací koláček a mizim si povlíct přidělenou postel. Páni, bude nás tu spát spousta pohromadě. Jsou tu ženy a muži odděleni. Je tu přísná segregace. Má to své důvody. Nechtějí, abychom se rozptylovali a dokázali se maximálně soustředit na meditaci. Spím nahoře, pode mnou se usídluje kanadská černoška, vypadá moc sympaticky.
Začínáme
Vstává se hodně brzo a chodí se spát se slepicemi. Po počátečním šoku si docela rychle zvykám. Začínáme s meditací. Tak to je ono, kde se nemohu hýbat? Po deseti minutách se mi chce zvracet. Přece se musím pohnout. Musím odejít a pak se zase vrátím. Uvědomuju si, že mi nikdo nic nezakázal, že jsem si to uvalila na sebe sama. První tři dny nás učí meditaci Anapanu. Vypadá to jednoduše, ale snad se do toho pomalu začínám dostávat.
Vesměs jsou tu skupinová sezení několikrát za den. Když se v pauze zapomenu při procházce po zahradě, zvučí gong oznamující začátek další hodiny. Pak je tu výklad techniky, otázky pro učitele a po večerech posloucháme přednášky od Goenky. Program je plný na celý den, nemám čas se nudit. Jídlo je velmi dobré, zdravé a svěží. Mám strach, že budu mít večer hlad a tak si přidávám a cpu se. Bohužel se mi pak při meditování chce víc spát.
Meditace Vipassana
Po několika dnech přichází výuka Vipassany. První hodina je dlouhá a není to lehké. Ale vypadá to, že každý to prožívá po svém. Někdy kolem pátého dne začínám mít vidiny, když zavřu oči ve volném čase. Jsou to zvláštní obrazy, kterým nerozumím. Má mysl se uvolňuje a na povrch vychází všemožné strachy a nezpracované emoce. Jen zírám na to, co všechno mám v sobě nashromážděno aniž bych si toho byla vědoma. Už mám vlastní rutinu. Někdy si chodím čistit zuby pětkrát za den, abych vyplnila čas nebo chodím po zahradě, kdykoliv je to možné. Jak ubíhají dny, začínám si připadat silnější a zároveň citlivější.
Vnímám své okolí. Lidé se usmívají. Tu a tam si někdo navzájem podrží dveře nebo dají přednost. Pomáhají si aniž by prohodili jediné slovo. Začíná tu být jakýsi náboj milých a spokojených lidí. Všímám si, jak ta zahrada začíná být krásná. Jsem unešena ze všech brouků, lístků a roztodivností oblohy. Těším se na Goenkovi přednášky po večerech. Má smysl pro humor. Přesto i když to vypadá, že tu jenom meditujeme, bývám večer dost unavená. Někdy jsem se svým meditováním spokojena více někdy méně, ale hlavní je postup a odhodlání. Jak tak ubíhají dny, někdy je to lehčí, někdy těžší. Jestli pak to všichni dokončíme? To by bylo skvělé, moc nám to přeji.
Na závěr
Došli jsme až do posledního dne ticha, ode dneška po skupinové meditaci můžeme začít mluvit. Po skončení lidé pomalu a v naprosté tichosti opouští sál. Sedím a nespěchám. Je tam hodně takových. Zjišťuji, že se mi úplně tak nechce vyjít ze sálu. Jak už nás zbývá jen pár, sbírám odvahu a opouštím sál. Venku už slyším jak lidé štěbetají. Otvírám dveře a vidím jak všichni se vášnivě baví. Uf, to nedávám. Mizím na záchod. Chce se mi brečet. Nějak to mé tělo nedává. Je to moc emocí najednou. Brečím a ulevuji si. Mám se za to stydět? Jak se zklidním, vycházím ven.
S kým se mám tak bavit? Potkávám svou kanadskou spolubydlící. Rozzáří se na mě na plnou pusu a pokládá mi otázky, takže ze sebe vyhrknu první slovo. Jakmile to přijde, přichází další a další slova. Najednou začínám cítit obrovskou úlevu. Začínáme se smát a řechtat a řechtáme se asi deset minut až mě břicho bolí. Dozvídám se, že se bála, že bude moc chrápat a budit ostatní, nemohla proto po nocích moc spát. Naštěstí organizátoři ji pujčili stan a tak se mohla vyspat na zahradě a dokončit tak kurz. Báječná to žena, i po tom všem co si zažila, že tu zůstala do konce. Bavíme se s ostatními, je tu nádherná atmosféra. Připadám si tak lehká, všechno je tak hezké a má mysl naprosto jasná a čistá. Kdyby se to tak dalo lidem zprostředkovat slovy..
Návrat
Přichází gong na poslední večeři a z kuchyně vychází můj polský kamarád. Takže on tu celou dobu byl? Má na sobě kuchařskou čepici a chvíli mu trvá než pozná i on mě. Nádherná náhoda, vybrali jsme si stejný kurz, aniž bychom o tom věděli a on pro nás celou dobu jako dobrovolník vařil:)
Probíhá ještě nějaké promítání, závěrečný úklid, rozloučení a já se vracím do civilizace. Vůbec se mi nechce, je to možné? Vlak, mobil, lidé v metru…všechno je tak hlučné. Začíná mě bolet hlava, když koukám do mobilu. Tlumím světlo na displeji. No bude to o zvyku. Přeji si, aby mi takováhle mysl zůstala navždy. Tak snadno se soustředím. Tak snadno plním své úkoly a aktivity. Všechno je tak jasné a snadno se organizuje. I vztahy s lidmi jsou tak plynulé. Jakoby neexistovaly problémy. Citlivost jaké je mé tělo a mysl schopná, je neuvěřitelná. Kéž by nás tohle učili ve školách. Kéž by byli všichni takto vybaveni do života..
A co bylo pak..?
Časem jsem zjistila, že můj šéf i jeho žena už před lety absolvovali Vipassanu. Já sama se ještě několikrát vrátila na kurzy Vipassany i skupinová sezení. Jako dobrovolník i jako student. Vždy jsem se učila něco nového. Každý kurz byl naprosto jedinečný a úplně jiný než ten předchozí. Např. u dalšího kurzu, nebyly pro mě přítomny tolik strachy, ale v noci mě třeba probudil sen, kdy jsem se smála, protože mi ve snu štěňata lízala obličej.) Na jiném kurzu jako dobrovolník jsem chtěla vařit v kuchyni a učitelka pro mě poslala, že potřebuje překladatele a manažera pro ženy. Tohle byla pecka a neskutečná intenzivní zkušenost. Každým dnem jsem se učila něco nového a nikdy bych to za nic nevyměnila. Ale to by zase bylo na jiný příběh…
Pokud vás meditace Vipassana nějakým způsobem oslovuje, chtěla bych vám vyjádřit podporu, ať do toho jdete a přihlásíte se na kurz. Nebudete litovat.
